"graduation" ..

Myslím, že nadešel pravý čas. Ano, myslím, že bych se konečně měla rozepsat nad svým "předávají mi am. maturitní diplom" dnem. Je mi jasné, jak "důležité" to teď zní, ale nemohla jsem si pomoct :).

Byl to fajn den. Psal se 4. červen a já v té době už měla skoro 2 týdny prázdniny. Pamatuju si, že jsem si o den dřív, ve středu, šla do školy pro svůj půjčený hábit a na chodbě potkávala své bývalé spolužáky, juniors a pár softmores, kteří, narozdíl od nás, seniorů, museli být ještě ve škole. Uvědomovala jsem si, že naprostou většinu z nich vidím naposledy v životě, myslím, že oni si to uvědomovali také a přesto, jak je s jejich "mentalitou" zvykem, mě ubezpečovali o tom, že se mi určitě ozvou, že budeme v kontaktu a jak moc "they will miss me" :). Ve skutečnosti to vypadá tak, že s pár z nich jsem v kontaktu přes facebook, v podstatě s těmi, ke kterým jsem měla nejblíž i v US. Zbytek z mých "hi friends" se teď asi připravuje na to, jak budou "hi" říkat dalšímu exchnage studentovi. Zní to ošklivě, že? Já vím. Nemyslím to tak, mám je ráda, ale bylo od začátku jasné, že to tak bude :). Každopádně, když jsem pak odcházela a ohlížela se za sebou, viděla jsem najednou spoustu vzpomínek, zážitků a hlavně pocitů, které jsem za ten rok získala a cítila. Bylo mi v tu chvíli moc hezky a myslím, že mi tehle "zvláštní stav" zůstane v mysli ještě dlouho.

Další den, ve čtvrtek, byl můj "graduation day". Všichni jsme kvůli němu museli vstávat už někdy v sedm, protože jsme byli povinní všechno řádně nazkoušet, aby všechno probíhalo podle plánu. Ve velkém sále jednoho sportovního muzea, v sále věnovaném přímo naší škole, jsme se sešli všichni. Snad poprvé. Bylo nás asi 500. Židle seřazeny do řad, na každé z nich naše jména podle abecedy, spoustu lidí, kteří se mezi sebou zdravili, objímali se, smáli se a povídali si spolu. Uvolněně, vzpomínkově, s pocitem, že jedna etapa končí. Zkouška celého toho "ceremoniálu" byla celkem únavná - sednout, vstát, sednout, vstát, jít dopředu, jít zpátky .. trvalo to asi 2 hodiny. Pak jsme mohli jít domů. Zjistila jsem, že jsem si svůj hábit nepověsila, tudíž nebyl úplně nejrovnější, poradila jsem si s tím. Až později jsem zjistila, že to bylo úplně jedno a že se se žehlením neobtěžoval nikdo jiný. Cindy i Ron ten den pracovali, přijeli v podstatě chvíli před odjezdem.

A pak to začalo. Seřadili jsme se v "zákulisí" do nazkoušených řad a postupně se vydali přes celý ten velký sál natáčení kamerou a za doprovodu školního bandu k svým místům. Před sednutím si nemohla chybět všudypřítomná modlitba a stejně důležitá americká hymna. A pak nás postupně volali na pódium. Každého jménem, každý si zapózoval s nově obdrženým diplomem (to je mimochodem fotka, na kterou stále čekám, Ron se Cindy mi slíbili, že mi ji pošlou, spolu s dalšími, tanečními) a potřásl si rukou s všemi důležitými lidmi školy. Poté následovaly "srdceryvné" proslovy studentské prezidentky seniorského ročníku, její zástupkyně a dalších jinými studenty zvolených studentů :). Když si představíte jakoukoliv teenagerskou komedii s "graduation" v ní, budete hodně blízko skutečnosti, opravdu. A potom nám konečně dovolili přehodit si náš střapec z levé strany na pravou :). A hodit s čepicí. Myslím, že to byl pěkný pohled. 500 lidí, v černo-červené hází s čepicí do vzduchu. Každopádně to bylo všechno! Po pár slzách a objetích jsme odevzdali naše hábity, nechali si jen ten střapec s rokem 2009 a pomalu vycházeli ven. Pamatuju si poslední slova Mika, objal mě a řekl mi "take it easy" :)). To se dobře pamatuje :) ...

Ve stejný den jsme měli i generálku s naším tanečním vystoupením, stíhala jsem už jen půlku, ale stejně jsem tam ještě narychlo zajela a v šatech si část svých tanců odtancovala. Byl to krásný den, budou to už skoro 3 měsíce a pořád ho mám takhle intenzivně v sobě. Myslím, že není tak vyjímečně udělat a dostat americkou maturitu, ale když je příležitost, je to úžasné zakončení toho celého roku a něco, co vám nikdo nevezme. I kdyby nakonec sloužila jen jako lapačka prachu :).