thinking :)

V poslední době se ve mně mísila chuť sem psát, o čemkoliv - hlavně prostě psát, psát, psát s druhým pocitem, že ani "o čemkoliv" není dostatečně široká "nabídka témat" .. nevím, jestli to zní pochopitelně. Jediné téma kterého jsem byla a pořád jsem plná, nemá žádné pokračování a čím dál víc mi připadá, že se momentálně pracuje na "nedořešeném vyšumění", přesně jako tomu bylo two and half years ago. Přesto, že mě to přestává bavit a že si začínám uvědomovat, že takhle by to být nemělo, je to to jediné, co pořád sama v sobě řeším, v co pořád věřím a nedokážu se s tím smířit.

Měla bych to uchopit z druhé strany. Vzít fakt, že nemám nové podněty z jeho strany, jako výzvu zaměřit se na něco jiného. Něčím jiným myslím ... co třeba školu, maturitu, přijímačky? Vždycky se směju sama sobě, když o něčem takovém přemýšlím. Protože přemýšlení o tomhle je ztráta času. Uvědomování si toho, co "bych měla" je jen polovina úspěchu :). Je fakt, že se lepším - konečně jsem začala s připravováním své praktické maturitní zkoušky (úkol č. 9 - horolezectví a pěší turistika v ČR), přihlásila jsem se na přípravný kurz na TSP (i když to hlavně díky Janči), snažím se číst víc knížek, které budu moct použít u maturity a dala jsem si předsevzetí, že příští pololetí budu mít lepší průměr, než tohle (1,5 - není to špatné, já vím, ale několik dvojek mám úplně zbytečně) .. Ještě pořád na vás nepůsobím jako "slečna vzorňačka"? Smůla, nic jiného už v rukávu nemám :).

Tento pátek, 5. února, budeme mít maturitní ples. Jsem na něj zvědavá, věnovali jsme tomu spoustu času, peněz a energie a nejsem si jistá, jestli to kvůli těm pár hodinám stojí za to. Ale říkám si, že fakt, že se vlastně nijak zvlášť netěším, by mi mohl "pomoct" si ten ples užít - je menší pravděpodobnost, že budu zklamaná :).